Betty Neborovský ranč - Ze života - Moje děti (2+1)

Z Bernský salašnický pes - bspes.cz

V létě roku 2000 jsme si pořídili fenku bernského salašnického psa, pro kterého jsme si vybrali jméno Betty. Celá rodina jsme si byli vybrat z vrhu to nejkrásnější štěňátko. Bylo to opravdu těžké. Všechna štěňata byla stejně krásná. Nakonec jsme si vybrali tu nejzvědavější, čehož občas litujeme. Přivezli jsme ji domů. Moji synové trávili celý den v boudě. Ta byla upravena pro trošičku většího pejska a již před jeho příchodem byla obdivovaná okolím. První noc spala Betty s mým starším synem, aby si rychleji zvykla na nové místo. Asi se nám to podařilo, protože kdykoliv se později bála, zalezla do boudy jakožto do bezpečného útočiště.

Od této doby začal pro celou rodinu nový režim. Rodina se zřekla dovolené, protože by Betty bylo smutno. Chodíme na procházky, aby měla dostatek pohybu a nenudila se. Každou neděli jsme ji vážili, aby správně přibývala na váze. Naučila nás uklízet pantofle a tenisky. Cokoliv nebylo správně uklízeno ukradla a odnesla na své oblíbené místo pod stromem uprostřed dvorku. Zmizely rovněž všechny volně položené rohožky. Jedny pantofle zřídila tak, že se už nedají používat a zůstaly jí jako hračka. Učíme ji, aby neskákala po návštěvách, ale ona radost jinak projevovat asi neumí. Když odcházíme ráno pryč z domu, říkáme ji "čau" a ona už po těchto slovech nejde dál, sedne tam kde je a dívá se za námi. To je jedna z mála věcí, které jsme ji dokázali zatím naučit. Hozený předmět přinese jen jednou, podruhé už si s ním hraje.

Kromě Betty máme mimo jiné i kočku, ta první týden raději ani nevylezla ze stodoly, protože se jí bála. Po čase si na sebe zvykly tak, že dneska jí z jedné misky. Když nechce Betty jíst, stačí zavolat kočku k misce a Betty začne žrát taky, aby ji to náhodou kočka nesnědla. Pro jistotu někdy kočku i odstrčí.


Autor: Dagmar Juroszová, CHS Guty, 2000