Standard plemene Bernský salašnický pes

Z Bernský salašnický pes - bspes.cz
(Přesměrováno z Standard plemene)

Standard plemene Bernský salašnický pes přeložil z německého originálu standardu Mezinárodní kynologické federace (FCI) číslo 45/D z 12. března 1993 MVDr. Jan Nesvadba. ČMKU jej schválila v roce 1999.

Obsah

Standard bernského salašnického psa

Země původu: Švýcarsko.

Využití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.

Klasifikace FCI: skupina II, sekce 3, švýcarští salašničtí psi, bez pracovní zkoušky.

Krátký historický přehled: bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrachler"). Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psů" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 byl na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedních Německu. Dnes je "bernský salašnický pes" díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.

Důležitý poměr měr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše podsaditý než dlouhý.

Charakter a chování (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.

Hlava: silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná.

Čenich: černý.

Chrup: úplný, silný, nůžkový skus.

Oči: tmavohnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími víčky.

Uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně dlouhé v klidu ploše přiléhající.

Krk: silný, svalnatý, středně dlouhý.

Tělo: silné, kompaktní.

Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný.

Hřbet: pevný, rovný.

Bederní partie: široká a silná.

Záď: mírně zaoblená.

Břicho: nevtažené.

Ocas (prut): bohatě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní.

KONČETINY:
Přední končetiny: Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné. Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné. Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.

Zadní končetiny: Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny. Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená. Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené. Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.

OSRSTĚNÍ:
Druh srsti: rovná, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.

Zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno: - čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se rozšiřuje ve směru k čenichu po obou stranách v bílou; kresba mordy nanejvýš ke koutkům pysků. Bílá přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi. Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu. Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v krajině konečníku.

VELIKOST: Psi - kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm. Feny - kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm.

CHYBY:

Každá odchylka od výše uvedeného popisu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.

  • jemná kostra
  • předkus a podkus
  • chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí.
  • entropium, ektropium
  • prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
  • stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
  • výrazně kudrnatá srst

Chyby v bílých znacích a barvách srsti:

  • chybějící bílé znaky hlavy
  • příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
  • velká bílá skvrna na šíji
  • bílý límec kolem krku (nemusí být uzavřený, i vysoko sahající bílé zbarvení krku je chybou)
  • bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici náprstí (holínka)
  • rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
  • černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
  • nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
  • hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy

Povahové chyby:

  • nejistá povaha (bázlivost)
  • agresivita

CHYBY VYLUČUJÍCÍ Z OCENĚNÍ:

  • rozštěp nosu
  • modré oko, "břízové oko" (to jest bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
  • hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
  • chybějící trojbarevnost
  • jiná než černá barva srsti těla

Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložena v šourku.

Poznámky překladatele:

1. v originálu standardu, již v prvním vydání v roce 1907 bylo uvedeno doslovně "eher gedrungen als lang". Výraz "gedrungen" Je v překladu - nucený, stručný, ale také zavalitý, podsaditý, což v žádném případě nevystihuje, to, co je ve standardu slovem "gedrungen" myšleno. Proto je tento výraz opsán více slovy.

2. zde je chyba již v německém originálu standardu. Pysky nejsou a nemohou být černé, pouze jejich okraje, a to bezpodmínečně, musí černé být. Také výraz "pysky málo vyvinuté" není správný, ale tvůrce standardu, prof. Heim, již v roce1910 chtěl zdůraznit, že pysky nesmí být příliš vyvinuté, tlusté a visící. Tím měl být také doložen názor prof. Heima, že bernský salašnický pes je samostatné plemeno, které nemá nic společného s bernardýnem, jak mnozí tvrdili.

3. v německém originálu je osrstění ocasu uvedeno jedním slovem "buschig", který může mít v překladu několik významů a to : košatý, hustý, křovinatý, chomáčovitý, přitom ani jeden výraz přesně neodpovídá. Pojem "buschige Rute" je vlastně směsí všech výrazů a znamená ocas po celé délce, ale i šířce stejnoměrně, hustě, spíše chomáčovitě osrstěný, na rozdíl od ocasu vlajkového, tedy s dlouhou, splývavou srstí na spodní straně ocasu, což u bernského salašnického psa hodnotíme jako vadu.

4. bílý límec na krku nemusí být uzavřený, i vysoce sahající bílé zbarvení krku je vadou.

Související stránky

Externí odkazy