Zpravodaj 28-1999/Přivykání na jméno a přivolání

Z Bernský salašnický pes - bspes.cz

Článek Speciální výstava a chovatelské setkání klubu švýcarských salašnických psů v Zubří vyšel v klubovém zpravodaji 28/1999. Autorem je Petra Liškutínová z Nýřan (12 let).

Text článku

Na jméno si štěně přivyká velmi snadno a rychle. Stačí, když jeho jméno budete spojovat s něčím příjemným:třeba s krmením nebo výzvou ke hře. Horší je to s přivoláním. Pamatujte si, že ještě žádný pes se nenaučil přivolání, pokud byl neustále na vodítku. Když chci psa učit přivolání, musí mít možnost volného pohybu, ba musí být běháním doslova přejezen. Nechápu, jak může někdo tvrdit, že štěně z vodítka nepustí, jelikož by mu uteklo. Každé psí batole má panickou hrůzu ze ztráty svého pána a první týdny dokonce odmítá opustit nejen svého pána, ale i jeho dům. Proto se první přivolání učí nejlépe doma v bytě nebo na zahradě. Můžete začít hned druhý den po přivezení štěněte, nejlépe když budete volat s miskou jídla v ruce. Později bude stačit pamlsek. Až se pejsek naučí chodit s vámi na pravidelné procházky, můžete začít s nácvikem přivolání. Jak na to? Podmínkou je, že je pes bez vodítka, dostatečně vyběhaný a bez rušivých podnětů okolí(sami v lese nebo na louce). Počkám až pejsek běží směrem ode mne, zavolám jeho jméno a potom povel " Ke mně ". většinou už po zaznění jména se štěně otočí a běží za mnou. Pokud neběží, sednu si do dřepu a volám znovu, když ani to nepomůže, vstanu a rychle běžím směrem od štěněte pryč a volám ho. To už psík většinou nevydrží a rozpustile mne začne pronásledovat. Chvíli ho nechám a pak se prudce zastavím a dřepnu si. Štěně má velikou radost, že mne dostihlo, vyskakuje a chce mi olíznout obličej. Hodně ho pochválím, pohraji si s ním a ihned mu dám volno. Nikdy v začátcích nácviku psa po přivolání neuvazujte na vodítko a už vůbec se nesmí trestat, že přišlo pozdě nebo neochotně. I když přijde za dlouhou dobu, jako kdyby přišlo hned a pustím ho. Pokud bych ho hned uvázala, bylo by hloupé kdyby příště znovu přišlo a nechalo se dobrovolně omezovat. U nácviku platí zásada, že nikdy nesmíte psa začít honit, vždy se vzdalujte na opačnou stranu od psa. Také nikdy nesmíte volání vzdát. I kdyby jste ho měli volat stokrát, vždy dosáhněte toho, aby pes přišel, ať je to jakkoli dlouhá doba. Samozřejmě se budete snažit, aby přišel v co nejkratší době. Pokud vás pes nevnímá, např. něco očichává musíte ho na sebe nějak upoutat (rozhodně nezvyšujte hlas). Může to být zachrastění sáčkem s piškoty, udeření tenisáku o zem, nebo se prudce rozběhněte apod. U tvrdších a paličatějších jedinců se vyplatí hodit jim těsně za zadek hrst kamínků. Pes ale nesmí vědět, že házíte vy. Většina se lekne, uskočí a rozhlíží se odkud sprška přišla. Tím ho vytrhnete od činnosti, kterou dosud provozoval a můžete ho opět začít volat. Pozor - nepoužívat u nervově slabších nebo lekavých jedinců, rozvíjela by se jejich lekavost.Tento trik nesmíte používat často, pes si na něj zvykne a potom to nefunguje. Je důležité aby jste štěně začali chválit, jakmile udělá první krok směrem k vám a můžete ho chválit celou cestu, než k vám dorazí. Můžete mu dát pamlsek, tenisák nebo oblíbenou hračku až k vám přijde. Je dobré odměny střídat. Z počátku je dobré, aby k vám pes běhal s radostí, co nejrychleji a nejkratší cestou. Předpisové předsedání krok před psovoda, jak žádá zkušební řád, můžete od psa požadovat až ho bez problémů dokážete odvolat z klubka hrajících si štěňat nebo od jiné pro psa zajímavé činnosti. To většinou bývá po půl roce věku, ale častěji až kolem jednoho roku a i později. Pro rychlejší pochopení a upevnění cviku je výhodné dělat přivolání 2x až 3x po sobě(víckrát ne). Potom mu dát 10 minut pokoj a zkusit ho zas přivolat. Stane-li se a pes přiběhne bez povelu, nechvalte ho a dejte mu povel "volno". Zavolejte psa až za určitou dobu.

Nevěřili byste tomu, kolik lidí má naopak problém dostat psa od sebe. Přitom povel "volno" je jedním z nejpoužívanějších, ale málokdo ho používá, když je třeba. Většina lidí chce-li pustit psa z vodítka, řeší to tak, že povolí karabinku a pes vyběhne sám bez povelu. Zato někteří psi zůstanou stát i když jsou odepnuti z vodítka a čekají na povel. To samé platí, když otevřu dveře od domu, kotců nebo auta. Je to velmi praktický zvyk, jelikož se tím dá předejít mnoha nepříjemným situacím, úrazům, dopravním nehodám. Chce to jen velkou důslednost a vždycky, než psa vypouštím, velím povel " zůstaň" a po chvilce "volno". Nesmíme tento cvik nikdy opomenout, jinak na psa nebude spolehnutí. Pokud se Vám stane, že pes nezůstane a vyběhne ještě před povelem, ihned ho přivolejte "zpět", cvik zopakujte a pak ho pochvalte. Pokud budete Chtít se psem cvičit podle některého z platných zkušebních řádů, měli byste vědět, že existuje dvojí přivolání. Přivolání za pochodu povelem " k noze" a plácnutím levé ruky do stehna, pes se za pochodu přiřadí k levé noze psovoda. Druhé přivolání je s předsednutím před psovoda za klidu. Pes má přiběhnout před stojícího psovoda a asi jeden krok před ním usednout, přičemž pes nesmí sedět na šikmo, ale přesně čelem proti psovodovi. Povel zní "ke mně". Přivolání za pochodu se pes naučí mnohem rychleji, než předsedání. Pokud vám pes předsedá, ale na šikmo, nesnažte se ho všelijak rovnat, stačí, když uděláte jeden nebo více kroků vzad a znovu psa přivoláte. Jakmile pes popoleze za vámi, většinou se sám srovná. Co se týče sednutí psa, není to složité naučit. Stačí, když si přestanete dřepat a pamlsek dáte psovi nad hlavu. Pes se zastaví a kouká na piškot ve vaší ruce. Aby lépe viděl, většinou si sedne. Pokud nesedne, uděláme úkrok, jako byste chtěli udělat krok dopředu a pamlsek nahnete ještě více za psa. Pokud ani teď nesedí, tak volnou rukou přitlačte zadek psa k zemi. Potom teprve může přijít odměna, pamlsek. Při sedání používáte povel "sedni".

Další věc, která souvisí s přivoláním, je to, kterak zařídit, aby se vás pes sám od sebe držel, neztrácel se a netoulal se. Prostě, aby byl na vodítku i bez vodítka. Základní předpoklad je ten, že budete mít dokonale oplocenou zahradu a výběhy pro psy, aby pes nikdy neochutnal volnou potulku okolím. Při prvních procházkách s vaším 3-měsíčním štěnětem nesmíte dát najevo, že o něj máte strach. Jakmile se pes opozdí nebo uteče příliš dopředu před vás, najděte si okamžik, kdy vás nevidí, a schovejte se mu. Samozřejmě budete sledovat, co pes dělá. Většinou propadne panice a zoufale se začne po vás rozhlížet. V úkrytu vyčkejte a až vás štěně objeví, musíte projevit radost, že jste se shledali. Ovšem celou dobu, co vás štěně hledá, ho musíte bedlivě sledovat, aby se opravdu neztratilo. pokud utíká na opačnou stranu od vašeho úkrytu, musíte ho zavolat, ale neukazujte se mu. Jen volejte jeho jméno dokud nenalezne správný směr, pak ho opět necháte hledat zrakem a čichem. Když toto bidete dělat několikrát každou procházku, stane se to pro štěně hrou a naučí se vás podvědomě stále sledovat. Když se později opravdu ztratí, nepropadne panice a bude vás hledat.

Nakonec chci zdůraznit jednu věc: nespěchejte na svého psa, nejhorší chyba ve výcviku je netrpělivost. Nikdy neučte psa složitější cvik, když ještě neumí ten jednodušší. I když už váš pes všechno umí, neškodí vrátit se k prvním nácvikům a opakovat je. A hlavně nezapomeňte, že přivolání je cvik jako každý jiný a musí vašeho psa těšit, že k vám běží.

Proto nešetřete odměnou a hrou při výcviku.

Petra Liškutínová, Nýřany (12 let)