Zpravodaj 28-1999/Speciální výstava a chovatelské setkání klubu švýcarských salašnických psů v Zubří

Z Bernský salašnický pes - bspes.cz

Článek Speciální výstava a chovatelské setkání klubu švýcarských salašnických psů v Zubří vyšel v klubovém zpravodaji 28/1999. Autorem je MVDr. Jan Nesvadba.

Text článku

Český klub švýcarských salašnických psů má v porovnání s řadou jiných, u nás již po dlouhá léta působících, chovatelských klubů poměrně krátkou dobu působnosti, ale svými chovatelskými aktivitami se jistě řadí do popředí českého kynologického dění. Významnou roli v jeho činnosti hrají i speciální výstavy, pořádané pravidelně na jaře a klubové výstavy pořádané na podzim. Tyto výstavy se těší neustále rostoucímu zájmu vystavovatelů a tak na letošní speciální výstavě, která se konala 17. Dubna v Zubří u Nového Města na Moravě bylo předvedeno 170 bernských salašnických psů, čtyři velcí švýcarští salašničtí psi, tři apenzellští salašničtí psi a dva entlebušští salašničtí psi.

U bernských salašnických psů je to jistě překvapivě velký počet vystavovaných zvířat, který si nezadá, a v řadě případů i předčí počty psů vystavovaných v zemích, kde chov tohoto plemene má již svou dlouholetou tradici . Počty ostatních plemen švýcarských salašnických psů jsou sice malé, ale úměrné teprve začínajícímu zájmu o jejich chov a mohu se zadostiučiněním konstatovat, že psi předvedení v Zubří byli zcela typičtí reprezentanti svých plemen a že jistě poskytují dobré předpoklady pro další úspěšný rozvoj a rozšíření jejich chovu. U bernských salašnických psů je situace zcela jiná, zájem o toto plemeno roste a chov má nejen kvantitativní, ale i kvalitativní vzestupnou tendenci. Potěšitelné také je, že se podařilo zajistit i dostatečně širokou krevní základnu a že existuje i dobrá spolupráce se zahraničními chovatelskými kluby tohoto plemene, především v zemi původu Švýcarsku.

K zajištění a udržení dobrého trendu vývoje chovu bernských salašnických psů v ČR a také v zájmu co nejobjektivnějšího výstavního hodnocení angažuje klub švýcarských salašnických psů již po několik let zahraniční rozhodčí. Je také velmi zajímavé pro české rozhodčí, ale i pro chovatele srovnávat nejen interpretaci standartu, ale i způsob posuzování těchto zkušených kynologů a dobrých znalců švýcarských salašnických psů. Klubových a speciálních výstav se zatím zúčastnili rozhodčí ze Švýcarska a ze sousedního Rakouska, kde chov švýcarských salašnických psů má již dlouholetou tradici a také velmi dobrou úroveň. Na výstavě v Zubří tvořili letos tým rozhodčích paní magistra Adriana Engländer z Vídně, pan Dipl. Ing. Hellmuth Suppan z Horního Rakouska a MVDr. Daniel Stanko z Prahy. Paní Engländerová převzala posuzování bernských salašnických psů počínaje třídou mladých a také posuzování všech ostatních krátkosrstých švýcarských salašnických psů, ke kterým má zcela specifický vztah, neboť velké švýcarské salašnické psy sama chová již od roku 1949. Na pana ing. Suppana připadlo posuzování fen bernských salašnických psů, které byly přihlášeny v tak velkém počtu, že třídu mladých a dorostu musel převzít k posuzování dr. Stanko. Počasí výstavě, příliš nepřálo, kromě deště a někdy i sněhových přeháněk přicházejících v průběhu celého dne, bylo i citelně chladno. Takové počasí sice dobře prověřilo odolnost vystavovaných psů, kteří by ze své horské a podhorské domoviny na takové extrémní výchylky počasí měli být zvyklí, ale přece jen do jisté míry narušilo průběh výstavy. Tím více je třeba ocenit, jak vytrvalosti vystavujících, tak i práci rozhodčích, kteří i za těchto extrémně nepříznivých podmínek podali obdivuhodný výkon. To se také příznivě projevilo při hodnocení výstavy, které pořádá klub již tradičně vždy večer po speciální nebo klubové výstavě před členskou schůzí. Využívá tak přítomnosti speciálních zahraničních rozhodčích, ti se vyjadřují ke psům, které posuzovali a k průběhu výstavy, ale zabývají se i všeobecně chovatelskou problematikou i dalšími záležitostmi týkajícími se kynologie. Přítomní jak vystavovatelé tak ostatní účastníci výstavy tak mají dobrou možnost v dotazech konfrontovat svůj názor a mínění s názory rozhodčích, ale klást i otázky, týkající se všech dalších oblastí kynologie. Tato beseda byla v letošním roce v Zubří velmi cenná, právě proto, že všichni tři rozhodčí nejen svým věkem, ale právě i působením ve funkcích patří k těm "služebně nejstarším". Pro klub a především pro naše chovatele je jistě lichotivé, že oba rakouští rozhodčí označili úroveň předvedených zvířat za relativně velmi vyrovnanou a v kvalitě plně odpovídající současné generaci těchto plemen v jiných zemích. Paní Adriana Engländer upozornila na dobrý trend co do výšky a síly kostry. Příznivou situaci v tomto směru vidí nejen v převaze psů středního typu, ale i v počtu plus a minus variant, které právě dávají dobrý předpoklad na, do budoucna požadovaný typ, který je i zárukou pevné konstituce. Líbily se jí i hlavy našich bernských salašnických psů jak proporcionálně, tak v detailech. To potvrdil i pan ing. Suppan, který speciálně vyzvedl u většiny fen převažující kvalitní oko co do barvy, tvaru i korektních víček. Byl i příjemně překvapen, že snad až na jednu výjimku byly všechny předvedené feny plnochrupé, s požadovaným nůžkovým skusem. Ocenil také velmi dobré povahy zvířat, která posuzoval. S povahami byl již poněkud méně spokojen dr. Stanko, avšak upozornil, že zcela nevyrovnaná zvířata pocházejí všechna z jednoho vrhu a je také třeba brát v úvahu, že se jednalo o velmi mladá zvířata, u kterých se povaha teprve formuje. Protože zde v tomto věku je vše v rukou majitele mladého psa, aby plně respektoval a správně reagoval na přirozené povahové vlohy psa, kterého právě vychovává. Stejná připomínka platí ovšem i ve směru tělesného vývoje, kde vady, které později v dospělosti zjišťujeme, nejsou vždy podmíněny genetickým založením, ale právě chybami během vývoje psa v mládí. To bývá podmíněno především nesprávnou výživou, ale mnohdy nedostatečným a nebo zase přílišným, věku neodpovídajícím pohybovým, nebo pracovním zatížením. Všechny tyto informace jsou pro chovatele a majitele psů ale i zodpovědné činitele klubu nesmírně cenné a je třeba i v budoucnu takové besedy organizovat a věnovat jim možná ještě více času. Ing. Suppan se také velmi pochvalně vyjádřil o soutěži Junior Handling, kterou posuzoval. Imponoval mu především velmi dobrý kontakt mladých vystavovatelů s předváděnými psy, ale i to, jak je vystavovatelé přes své mládí dobře ovládali. Pro hodnocení používal rozhodčí bodovací tabulky pro tuto soutěž, takže každý z předvádějících z nich mohl vyčíst, kde byl jeho výkon méně dokonalý. Zcela neoficiální byla ovšem soutěž dětí do 9. let, kterou svým věkem zahajoval tříletá Kristýnka. Tato soutěž byla jistě milým zpestřením sobotního programu a prokázala nejen dobrý přístup dětí k jejich psím kamarádům, ale potvrdila v plném rozsahu příslovečnou lásku a náklonnost bernských salašnických psů k dětem.

Po této rozpravě s rozhodčími následovala výroční členská schůze KŠSP. Ta vzala na vědomí bez závažnějších připomínek zprávu o velmi úspěšné a konstruktivní činnosti klubu za uplynulé funkční období, ale i perspektivu činnosti do dalšího roku. Následující tajné volby s velkým počtem hlasů pro dosavadní funkcionáře jen potvrdily dobrou atmosféru v klubu. Za některé odstupující členy byl výbor doplněn o další nové členy, kteří dávají předpoklad být dobrou oporou v náročných úkolech, které si klub předsevzal.

Následující neděle byla plně věnována chovatelství. Zahájena byla bonitací pro uchovnění mladých zvířat. Bonitace byla poprvé prováděna s novými bonitačními kartami, které byly doplněny a rozšířeny. Dávají tak nyní ucelený obraz o posuzovaném zvířeti včetně údajů všech důležitých mír, dále zevrubný písemný popis posuzovaného jedince a rady a doporučení pro jeho použití k chovu. Co je ovšem nejdůležitějším výsledkem a shrnutím celé bonitace je výsledný bonitační kód. Ten se stává součástí jména psa či feny v průkazu původu a je také uváděn u všech předků. Jen tak je možné do budoucnosti mluvit o řádně organizované a cílevědomé chovatelské práci. Musíme totiž vycházet se specifiky českých poměrů a chovatelských možností. Ty jsou totiž podstatně odlišné od zemí, které mají již dlouholetou chovatelskou tradici a dosahují také pronikavých úspěchů. Tam totiž dává směr chovu několik význačných chovatelů nebo sdružení několika vzájemně úzce spolupracujících chovatelů. Ti znali a znají po řadu generací zpět původ a důležité vlastnosti svého chovného materiálu, a také je soustavně tradičním způsobem dokumentovali. Dnes tuto dokumentaci provádějí a také ji zpřesnili a prohloubili pomocí počítačů. V českých poměrech musí tuto činnost většinou zajišťovat chovatelský klub. U nás musíme počítat v převážné většině s chovateli, kteří mají jednu, dvě nebo nejvýše tři feny. Ne všichni u chovu delší dobu setrvávají a po několika málo vrzích s chovem ustávají. Materiál, který vychovali však v chovu zůstává a o všech zvířatech bychom měli být dobře a trvale informováni. První základní a dá se říci i ty nejdůležitější informace dává právě bonitační kód v průkazu původu předků psa, se kterým začínáme chovat. Případné nutné prohloubení informací může kdykoli poskytnou ústřední počítač klubu. I zde může být program, který připravil klub českých salašnických psů dobrým příkladem jiným chovatelským klubům. Protože totiž přesahuje daleko to, jak je v jiných zemích chovatelská práce řízena a dokumentována. Shromažďuje totiž kromě údajů z bonitace i další důležité informace. Například kontrolu vrhů po narození štěňat a také po skončení jejich odchovu pod matkou. Do počítače přicházejí pak výsledky svodu mladých, výsledky z kontrolních zdravotních vyšetření (zatím je to dysplasie kyčelních kloubů a loktů), ale i údaje z pravidelně prováděného průzkumu onemocnění a příčin úmrtí psů v držení organizovaných členů klubu. Zaznamenávány jsou také výsledky ze zkoušek výkonu. Jsou to informace, které jsou ve světě běžně shromažďovány a chtějí-li naše chovatelské kluby dále úspěšně a na světové úrovni pracovat, musí shromáždění podobných informací globálně zajistit pro všechny chovatele.

V Zubří provedená bonitace potvrdila dobrou úroveň chovu, jak se o ní zmiňovali rozhodčí při hodnocení speciální výstavy. Přece však naznačila, že více pozornosti bude třeba věnovat hřbetům psů. Ty jsou mnohdy příliš dlouhé a nezřídka málo pevné. I když v širokém průměru lze vidět určité zlepšení, bude třeba se i nadále plně zaměřit na postavení úhlení ale i funkci končetin. Zde vedle někdy až extrémně strmého úhlení pánevních končetin zdá se téměř paušální malá pevnost lopatek a loktů. Je třeba hledat nejen příčiny, ale zamýšlet se i nad tím, do jaké míry to psům s ohledem na jejich pohyb ale i vytrvalost i výkonnost škodí. Tyto jevy v exteriéru posuzovaných psů plně potvrdilo i hodnocení mladých zvířat. Byla skutečně škoda, že ne všichni právě pro extrémně nepříznivé počasí z předcházejícího dne nastoupili na svod mladých.Přesto však byla účast vysoká. Posuzování mladých psů je totiž nejdůležitější článek v celé systematicky organizované chovatelské činnosti. Nejen, že jsme kompletně informováni o všech pozitivních ale i negativních chovatelských výsledcích, ale tyto svody mladých psů a fen skýtají nepostradatelné a konkrétní rady a poznatky, jak pro chovatele, tak i majitele těchto zvířat. Chovateli lze doporučit, zda spojení, ze kterého odchov pochází má opakovat, nebo se tomuto, ale i spojení podobného krevního vedení jaké měli rodiče ne zcela vydařeného vrhu, vyhnout. Zcela nepostradatelné jsou získané poznatky a informace pro ústředního poradce chovu, ale i ostatní chovatele. Ze získaných pozitivních a především negativních výsledků je možné včas vyvodit patřičné důsledky a přijmout potřebná opatření. Majitelé mladých psů jsou konkrétně poučeni o dalších postupech k zajištění nejen dokonalého tělesného vývoje mladého psa, kterého předvedli, ale i o možnostech rozvinout a upevnit jeho povahové vlastnosti. Tyto rady vyslovené v kruhu skýtají ovšem velmi cenné poučení i pro přihlížející diváky.

Vyvrcholením celého víkendu v Zubří byla jistě přehlídka plemeníků. Po početně málo obsazené, ale přesto působivé premiéře v únoru na Hluboké to bylo teprve podruhé, co ji klub švýcarských salašnických psů uspořádal. Prokázala opět přesvědčivě svůj velký význam. Nejen, že umožňuje majitelům chovných fen osobně poznat psy, kteří jim byli doporučeni ke krytí, nebo psy, se kterými krýt zamýšlejí, ale i všem přítomným dává přehlídka dobrou příležitost přesvědčit se o špičkách našeho chovu, ke kterým právě chovní psi po úspěšně absolvované bonitaci a dobrých výsledcích zdravotních zkoušek zcela jistě patří. V Zubří předvedení psi imponovali především harmonií tělesné stavby při velmi dobré a mnohdy až vynikající síle kostry. Jsou samozřejmě určité rozdíly - dané právě dosti širokou tolerancí standardu - především v proporcích hlav. Správná barva i tvar oka jsou dalšími přednostmi předvedených plemeníků. Určité rozdíly v tělesné stavbě jsou sice méně významné, ale přece jen dobré upozornění majitelům chovných fen při výběru partnerů ke krytí. U všech předvedených psů bylo standardní osrstění i barva a také dobrá intenzita pálení i rozložení bílých znaků. Všichni psi tvořili skutečně impozantní kolekci.

Souhrnem je možné přes nepříznivé počasí celou akci označit za velmi zdařilou a pro další rozvoj chovu švýcarských salašnických psů v ČR velmi prospěšnou. Před českým klubem švýcarských salašnických psů se otevřely nové perspektivy ale i velká zodpovědnost a závazek v zatím tak šťastném začátku chovatelské činnosti dále úspěšně pokračovat.

MVDr. Jan Nesvadba