Zpravodaj 31-2000/O povaze bernských salašnických psů

Z Bernský salašnický pes - bspes.cz

Článek O povaze bernských salašnických psů vyšel v klubovém zpravodaji 31/2000. Autorem je Ing. Vladimír Doležal, článek napsal s použitím materiálů M. Bärtschi, H. Spenglera a H. Wachtela.

Text článku

Margret Bärtschi a Hansjoachim Spengler v kapitole své knihy Od historického k modernímu bernskému salašnickému psu uvádí mnoho zajímavých informací o postupné změně kritérií pro výběr chovných zvířat ve vztahu k povaze. Na počátku byl základem chovu nejspolehlivější hlídač, nejzdatnější sháněč dobytka, nejposlušnější a nejsilnější tažný pes. Na venkově musel být pes především dobrým hlídačem. Zda přitom reagoval na základě nedůvěry nebo dokonce strachu bylo druhořadé. Příliš dobromyslný a důvěřivý pes tu nebyl k potřebě. Zcela jiné však byly poměry v městských a předměstských oblastech, kam začal bernský salašnický pes pronikat. Zde způsoboval nedůvěřivý, nebo dokonce agresivní pes pouze problémy. Za dobrého psa naopak platil dobromyslný tolerantní pes, který snesl i jistou míru hluku a okolního pohybu.

Počátkem padesátých let bylo vedení švýcarského Klubu bernských salašnických psů konfrontováno se stále větším počtem reklamací od kupujících, kteří kromě nedostatků exteriéru upozorňovali často i na špatnou povahu psů. Byli hlášeni bázliví, nebo příliš agresivní jedinci. Vedení proto zavedlo nejprve dobrovolné přehlídky chovu, kde se hodnotil exteriér, ale i povahové vlastnosti zvířat. Od roku 1957 se staly tyto přehlídky povinné.

Brzy se ukázalo, že k fundovanému posouzení povahy jsou nutné jisté směrnice. Zjistilo se, že pouze zběžně získaný dojem rozhodčího je málo objektivní a spolehlivý. V období 1960 - 1965 bylo započato s prvními povahovými zkouškami, které se staly pevnou součástí chovných svodů / našich bonitací/. Zkoušky se sestávají z celé řady testovacích situací, v nichž lze pozorovat a posuzovat chování psa. Lze při nich rozpoznat bázlivá, nesmělá, ustrašená nebo dokonce agresivní zvířata, o nichž je třeba se domnívat, že nejsou schopna se vyrovnat s každodenními situacemi současnosti. Podíl bernských salašnických psů, kteří projevovali negativní známky povahy od té doby v chovu značně poklesl. Měřítkem a základní myšlenkou výběru do chovu s ohledem na povahu je pouze snaha o vyloučení psů, kteří nejsou schopni se vyrovnat se změněnými životními podmínkami v dnešní době. Sami autoři knihy však připomínají, že při těchto zkouškách nelze zjistit pozitivní vlastnosti, které byly u bernských psů ceněny dříve, například stupeň bdělosti, připravenost bránit v případě nouze "své" lidi, chování vůči jiným zvířatům, věrnost, shánění stáda a podobně.

Dříve byl pes nedílnou součástí společenství švýcarského statku a obvykle se mu věnovali všichni. Pasák ho bral s sebou při pasení krav, sedlák na pochůzku na pole, večer tahal vozík do sýrárny, selka ho tolerovala v kuchyni. Ostatně, na mnoha švýcarských statcích život berňáka vypadá stejně i v této době. V tomto světě získal bernský salašnický pes vlastnosti, které si i dnes tak ceníme: pozornost, věrnost, přítulnost a schopnost zařadit se do společenství.

Jak píší M. Bärtschi a H. Spengler, 95 procent štěňat bernských salašnických psů je dnes prodáváno do měst, v lepším případě k venkovským domkům, kde však jim chybí velkorysý životní prostor. Na psa zde působí mnoho negativních vlivů, davy lidí, množství dopravních prostředků, hluk, omezený prostor k pohybu. A především, změnilo se podstatně jeho společenské zařazení. Je jasné, že ne všichni psi se dokáží se změnou podmínek vyrovnat a je proto nezbytný výběr s ohledem na charakter, chcete-li, povahu.

Pes, který se nechá rychle vydráždit když se k němu člověk příliš přiblížil, pes, který před mnoha cizími lidmi či hlukem raději zaleze, pes, který vidí v každém jiném psu soupeře, jehož je třeba přemoci, pes, který se snaží bránit rodinný majetek a příslušníky rodiny na život a na smrt - třeba i před dětmi, takový pes už není v moderní společnosti únosný. Práh snášenlivosti vůči blízkosti člověka, hluku, zápachu, vůči stísněnějšímu životu a ztrátě jakékoli možnosti úniku, musí být dnes mnohem vyšší než dříve. Tam, kde se při řízení chovu nedbá pečlivě na to, aby byli spojováni pouze psi, kteří se vyrovnají s požadavky moderního života, musí se počítat s tím, že vznikne typ bernského psa, který měl dříve jistě své oprávnění, ale dnes způsobuje mnoho problémů. Pes lpící na několika málo lidech, nedůvěřivý nebo dokonce bázlivý a ze strachu útočný.

Zkoušky povahy vyvolávají i ve Švýcarsku vášnivé diskuse, ale beze sporu ovlivňují pozitivní vlastnosti psů. Existuje jednotný názor na to, že zkouškou nemá být podporována ostrost, která bezpochyby dřímá v každém bernském salašnickém psovi, ale naopak všechny ty vlastnosti, které z něj činí moderního přítele a průvodce člověka, tedy dobrá vazba na pána, zdravá zvědavost, samostatnost, nebojácnost, jistota a milá povaha.

Prostě, moderní bernský salašnický pes nemůže už být tím starým drsným selským psem, protože náš způsob života se příliš vzdálil od dřívější existence na selském statku.

K problematice jakéhosi "prototypu" psa, který obstojí v dnešní společnosti a bude dál nositelem všeho pozitivního, co ve vztahu člověk - pes je, se vede mnoho diskusí. Problémový pes je nejen neštěstím pro svého majitele, ale různé příhody s takovými psy dávají inspiraci senzacechtivým sdělovacím prostředkům k různým, více či méně silným kampaním, namířeným proti psům a jejich majitelům vůbec.

Vídeňský kynolog Dr.Ing. Hellmuth Wachtel ve své knize Chov psů v roce 2000 píše. "Musíme si uvědomit, že v poslední době existuje zostřená "podvědomá "selekce na společenskou snesitelnost", podmíněná společenským prostředím, tj. naše společnost se staví stále více na odpor proti psům nedůvěřivým vůči cizím lidem, bdělým nebo dokonce ostrým, než tomu bývalo dřív, kdy byla hlídací a obranářská funkce psa považována za samozřejmou, ba dokonce za předpoklad toho, co platilo za "dobrého psa". Stále více lidí má strach ze psů, zejména větších, akceptováni jsou psi, kteří málo štěkají a chovají se ke každému přátelsky nebo dokonce lhostejně.

Tuto "sociální selekci společensky přijatelného psa" můžeme a nemusíme vítat, ale každopádně je třeba vzít ji v potaz v chovatelské práci. I u nás se můžeme setkat se psy nadměrně bázlivými, či dokonce agresivními. Je třeba si uvědomit původ těchto nepříjemných vlastností. Jen málokdy můžeme hovořit o těchto vlastnostech jako o získaných.

Samozřejmě, špatná socializace štěňat, život psa v stresujících podmínkách či další vlivy se mohou negativně projevit v povaze zvířete. Pokusy však ukázaly, že zejména agresivita a plachost mají vysokou dědivost, přibližně 30 - 50 procent. Obzvlášť vysoká je například dědivost agresivity vůči cizím osobám / M. Bakken, O. Vangen 1995/. Vysoká dědivost je poměrně velkou výhodou vzhledem k závažnosti obou uvedených znaků. Díky jí lze projevy agresivity a bázlivosti poměrně radikálně odstranit selekcí. Samozřejmě, povahu psa tvoří i mnoho jiných znaků, které jsou již dědivé podstatně méně a také lze jejich výskyt podstatně hůře ovlivňovat.

K výskytu těchto negativních znaků přispívá i malá genetická variabilita. I změny chování patří k projevům tak zvané inbrídingové deprese, která je důsledkem příbuzenské plemenitby a nese s sebou nadměrný výskyt dědičných chorob, defektů a snižování životaschopnosti populace.

Riziko výskytu dědičných defektů silně stoupá s rostoucí úrovní příbuzenské plemenitby, jejíž vliv na defekty je podmíněn větší pravděpodobností, že rodičovská zvířata nesou stejný defektní gen, čím blíže jsou příbuzná. Je dobře, že se chovná základna našeho plemene rozšiřuje a je možné reagovat na požadavky populační genetiky a vyloučit páření příbuzných jedinců. Je třeba si uvědomit, že pouze geneticky variabilní čistokrevný pes, při jehož chovu je brána v úvahu dostatečná genetická pestrost a selekce s ohledem na zdraví a povahu, a který se díky tomu dokáže přizpůsobit civilizovanému lidskému prostředí, může v tomto prostředí s úspěchem obstát.

Neobstojí tedy v žádném případě argument: "vždyť je to salašnický pes", chceme-li omluvit nedostatky povahy, nedůvěřivost či bázlivost. Tyto negativní vlastnosti k modernímu bernskému salašnickému psovi nepatří stejně, jako k němu naopak patří všechny ty kladné povahové rysy, pro které toto plemeno získává stále větší a větší oblibu.

S použitím materiálů M. Bärtschi, H. Spenglera a H. Wachtela připravil ing. Vladimír Doležal