Zpravodaj 32-2000/Jak si zvyknout z velkého na malého

Z Bernský salašnický pes - bspes.cz

Článek Jak si zvyknout z velkého na malého vyšel v klubovém zpravodaji 32/2000. Autory jsou manželé Veselí z chovatelské stanice ZOO Olomouc, z Černovírských luk

Text článku

V předchozím čísle Zpravodaje jsme se v příspěvku paní Marie Fillové dočetli , jak si zvyknout z malého na velkého. V tomto čísle bych si dovolila pohovořit o tom, jak si zvyknout z velkého na malého, a ještě k tomu divokého.

V zoologické zahradě na Svatém Kopečku u Olomouce chováme poměrně neobvyklý druh psovité šelmy, a to je dhoul. Ti sečtělejší z nás jej znají jako rudého vlka z Kiplingovy Knihy džunglí, zoologové ho nazývají latinským názvem Cuon alpinus. Poddruh lepturus, který chováme, žije v Přední a Zadní Indii a na Sundských ostrovech. Je to sytě rezavý pes velikosti zhruba dalmatina a vyznačuje se mimo jiné tím, že velice smrdí. Ve své domovině tvoří početnější smečky, které jsou pravděpodobně docela obávanými predátory pro svou agresivitu. V naší zoo jsme chováme smečku dvou psů a tří fen.

V letošním roce se nám podařilo lépe se s tímto druhem seznámit, protože se poprve v naší zoo podařilo je rozmnožit a navíc jedno štěně se stalo předmětem umělého odchovu a zároveň členem smečky berňáků z Černovírských luk.

Když procházíme zoologickou zahradu se smečkou berňáků ze ZOO Olomouc a jdeme kolem výběhu dhoulů, dhoulové skáčou na plot a dá se předpokládat, že kdyby se některý ze psů dostal dovnitř, dhoulové by ho pravděpodobně napadli, tím spíše, kdyby to bylo štěně. Feny berňáků se k malému dhoulovi zachovaly mnohem lépe. Nebylo to ani zdaleka první mládě, které bylo v jejich středu uměle odchováváno. Naše feny byly vždy velmi vstřícné a vždy s odchovem pomáhaly tím, že dotyčné mládě olizovaly a poskytovaly mu možnost kontaktu s živým chlupatým tvorem. Malého dhoula ale olizovat nechtěly. Nejsou nikterak přecitlivělé vůči zápachu a vždycky nám připadalo, že se stěží najde něco, co by bylo pro ně po této stránce příliš odpudivé, ale malý dhoul jim přece jen smrděl moc. Zřejmě je to u mláďat dhoulů obranný systém, protože takhle páchnoucí sousto by žádnému predátorovi nechutnalo.

Novorozené štěně bylo podle vkusu chovatelů berňáků poměrně malé, vážilo 270 gramů, ale o to víc se mělo k světu. Krmili jsme umělým psím mlékem , a to zpočátku injekční stříkačkou, protože pilo tak prudce, že by i se sebemenší dírkou v dudlíku vdechlo mléko do plic. Dostalo jméno Rusík podle konce latinského názvu poddruhu, ke kterému náleží.

V průběhu odchovu jsme zúročili určité zkušenosti s odchovem berňáků a zjistili jsme, že malý dhoul je vlastně štěně jako každé jiné. Jen nevím, kdo malým dhoulům v asijském pralese vaří krupici, namáčí granule a míchá tvaroh se žloutkem. To všechno Rusík začal jíst okamžitě když to uviděl. Oči se malému dhoulovi otevřely ve 12 dnech, zuby se prořezaly v 15 dnech a je zajímavé, že již v jednom týdnu věku měl spuštěné pohlavní orgány.

Když bylo Rusíkovi asi 5 týdnů, uvědomil si, že je nebezpečná šelma. Několikrát se rozzuřil na psací stůl, za trest ho chytil za nohu, rval ho a strašně při tom vrčel. Když se pokusil o něco podobného na nás, byl za to po psím způsobu potrestán zatřepáním za krk a od svého přesvědčení, že je nebezpečná šelma, upustil.

Asi v 6 týdnech si začal hrát a partnerkou při hraní mu byla pětiměsíční fenka bernského salašnického psa Erika ze ZOO Olomouc. Byl zde bohužel váhový nepoměr, protože zatímco Rusík vážil 2 kg, Erika byla asi patnáctkrát těžší. Výzva ke hře u malého dhoula je jiná, než jak je tomu u normálního štěněte. Dhoul se staví na zadní nohy a předníma naskakuje na svého kamaráda. Když sledujeme Eriku, jak si velmi divoce hraje s ostatními mladšími fenami, je těžko říci, kde se v ní najde tolik ohleduplnosti k malému dhoulovi, který se na ni zavěsí a škube ji za kůži, jakoby bojoval o život. Dhoul zkouší na berňácích také své lovecké schopnosti, a je celkem zvláštní., že číhá v podobném postoji jako kočka. Také zvuky, kterými se ozývá a volá příslušníky smečky, jsou velmi exotické a berňákům nic neříkají. Přes tuto jazykovou bariéru s Erikou neustále komunikuje a zadá se, že si velmi dobře rozumí. Zpočátku jsme se obávali, jak se bude tento divoký pes chovat sám, když v přírodě je to typické zvíře žijící společensky. Malý rudý vlk se ale tváří velmi spokojeně a když je ve své ohrádce zcela sám, velmi hlučně a s chutí si pohraje třeba s plastovou lahví, zatímco běžné štěně, které je samo, nanejvýš nějakou hračku zasmušile žmoulá.

Při odchovech štěňat berňáků jsme si zvykli na to, že jsou stále při chuti a že v žádném případě není nutno je pobízet do žrádla, ale teprve při tomto odchovu jsme získali jasnou představu o tom, co to je mít hlad jako vlk. Rusík nečeká na přání dobré chuti a do předložené potravy se pustí tak bleskově, jako by hrozilo, že na něj nezbude, kdyby zlomek sekundy váhal. Sežrání večeře mu zabere asi dvě vteřiny, přičemž se mu výrazně změní objem břicha, a potom už nosí misku a tluče s ní o zem, aby získal přídavek.

V nejbližší době se malý dhoul vydá na besedy po školách a dětských táborech, aby se představil dětem , dokud je ještě hodný a mazlivý a chová se jako malý berňák.

manželé Veselí, CH.S. ZOO Olomouc, z Černovírských luk