Zpravodaj 33-2000/Mezinárodní symposium k chovatelským otázkám u BSP

Z Bernský salašnický pes - bspes.cz

Článek Mezinárodní symposium k chovatelským otázkám u BSP vyšel v klubovém zpravodaji 33/2000. Autorem je MVDr. Jan Nesvadba.

Text článku

Švýcarský klub chovatelů Bernských salašnických psů vyhověl přání řady zemí uspořádat konferenci k chovatelským a zdravotním otázkám této rasy. Bylo k tomu využito příležitosti švýcarské klubové výstavy Bernských salašnických psů, která se koná každý druhý rok. Letos byla uspořádána v neděli 10.9.2000. Symposium k chovatelským otázkám bylo tedy svoláno na sobotu 9.9.2000 a konalo se v překrásném prostředí kulturního střediska v Langenthalu- v tomto městě se konala i výstava- které vzniklo po nákladné adaptaci z původního starého mlýna. K podobným podnikům je toto středisko jedinečně vybavené, včetně simultánního překladu do 4 jazyků. Mimořádný zájem překvapil i samotné pořadatele, neboť se k symposiu přihlásily delegace 20 zemí. Kromě kontinentální Evropy i zástupci z Anglie, USA, Kanady, Austrálie a Israele. Kromě referátů z pořádající země, země původu rasy(M.Bärtschi, Dr. R.Morgenstern) byla dána příležitost přednést referát o stavu chovu bernských salašnických psů i zemím, kde chov této rasy má již dlouholetou tradici. Byl to společný referát Norska a Švédska a referáty z Francie, Holandska, Německa, Velké Británie a USA. Ostatním účastníkům byla dána možnost předložit materiály o chovu BSP v jejich zemích a dát je přítomným k dispozici. Ne všechny země toho využily. Česká delegace tak učinila ve složce, kde kromě zprávy o vývoji a současném stavu chovu BSP u nás, byla i fotografická dokumentace, pozvánka na naši podzimní klubovou výstavu, ale i velmi vkusný informativně-propagační materiál o naší zemi, který jsme dostali k dispozici od českého velvyslanectví v Bernu. Bylo by jistě zajímavé zmínit se o všech referátech a srovnat způsoby a výsledky chovatelské činnosti v jednotlivých zemích, ale z časových důvodů to pro mně zatím není možné a tak se musím dnes omezit jen na ty referáty nejpodstatnější. Ve švýcarském referátu byl zajímavý početní vývoj chovu bernských salašnických psů v zemi jejich původu.: v roce 1910 bylo do plemenné knihy zapsáno 22 BSP, v roce 1930 154, v roce1950 266, v roce 1970 465, v roce 1980 910 a v roce 1999 to bylo 810 štěňat BSP. Tato štěňata pocházela z vrhů od 147 matek, u kterých byl průměr narozených štěňat na jeden vrh 7. Odchováno bylo 810 štěňat, což činí průměr na jeden vrh 5,5. Jako otci se podílelo na těchto vrzích BSP roku 1999 celkem 77 psů. Pí. Dr. Morgernstern, penzionovaná vet. lékařka, dlouholetá pracovnice vet. fakulty University v Bernu, je již dlouhou řadu let pověřena evidencí dysplasie kyčelních kloubů(DKK) a dysplasie loketních kloubů(DLK). Poslední je ve Švýcarsku sledována od roku 1992 a DKK již od roku 1971. K problematice obou těchto onemocnění byl zaměřen i referát Dr, Morgernstern, nejen co do zhodnocení dosavadních výsledků, ale především i seznámení prvních výsledků "odhadu chovné hodnoty"(Zuchtwertschätzung), které Švýarsko zavedlo po vzoru, který je již po několik posledních let praktikován v Německu. Tento způsob respektuje jak původ hodnoceného psa či feny, tak i jeho sourozence, ale i potomky. Je to jistě velmi perspektivní metoda, která ovšem získá na přesnosti a objektivnosti, když bude možno vyhodnocovat co největší počet rentgenovaných odchovů, což ve Švýcarsku bylo zatím jen 15% odchovaných štěňat. Nejzevrubnější byly na symposiu informace o vývoji a současném stavu chovu bernských salašnických psů ve Francii, kterých se účastníkům dostalo nejen z referátu, ale i z velmi pěkně připravené brožury, která obsahovala nejen všechny základní údaje o chovu, ale i všechny formuláře, které při jeho řízení, sledování a vyhodnocování jsou používány. Francouzský klub je rovněž společný pro všechna plemena švýcarských salašnických psů, ale i zde je podíl jednotlivých ras obdobný jako u nás. To je 90 % bernských, 5 % velkých švýcarských, 3,5 % appenzelských a zbytek entlebuchských sal. psů. Chov je zde rozdělen a průkazy původu jsou vystavovány v 6 různých kvalitativních kategoriích. V nejnižším stupni "CONFIRMÉE" jsou odchovy z rodičů, kteří na některé francouzské výstavě od francouzkého rozhodčího byli uznáni, že jsou v rámci standardu. V dalších stupních jsou postupně požadavky stále náročnější, jak co do výstavního ocenění, tak i kvality dysplasie kyčelních kloubů, ale i zkoušky povahy. Nejvyšší stupeň je chov "ELITA A", který vyžaduje již vysoká výstavní ocenění a kde je souhrnně hodnocen fenotyp i genotyp. Problémem posledních let je ve Francii neplodnost fen. V posledním vyhodnocovaném roce 1999 nezabřezlo 41 % z krytých fen. Také v Německu je chov Bernských salašnických psů začleněn do "Spolku chovatelů švýcarských salašnických psů", který byl založen již v roce 1923. V současné době má tento spolek kolem 4000 členů. Hlavní činnost spolku, a v detailech i konečná chovatelská práce, se odvíjí v 13 územně rozdělených "Zemských skupinách". Na chovatelské práci se každý rok podílí 150 až 160 chovatelů. V roce 1999 bylo k dispozici 45 uchovněných psů a 220 fen BSP. Chovné svody posuzuje stálá bonitační komise a pro povolení k použití k chovu je vedle bonitace třeba i 2 výstavní ocenění, z toho alespoň jedno ve třídě otevřené.DKK je požadována v rozmezí A až C a u DLK nejvýše stupeň 1. V Holandsku je samostatný klub chovatelů bernských salašnických psů, založený před 22 lety. V letošním roce se počet členů pohybuje kolem 2500, z toho je asi 100 chovatelů.Tímto počtem 2500 členů je klub bernských salašnických psů na 5. místě mezi chovatelskými kluby v Holandsku. Holandský klub má přísný, ale velmi účelný chovatelský řád, dle kterého je ale, podle osobního sdělení místopředsedkyně klubu, zapisováno jen asi 20% odchovávaných štěňat a ostatní jsou do holandské plemenné knihy zapisováni přímo holandskou střešní kynologickou organizací na základě v FCI platných průkazů původu jejich rodičů. To vidí holandští činitelé, že je jednoznačně ke škodě věci. Na druhé straně se ale zamýšlí nad vlastní odpovědností chovatele a v referátu, který byl na symposiu předložen je doslova uvedeno:"Holandský klub bernských salašnických psů jedná se svými členy v duchu dobrovolného uvážení v rámci daném chovatelským řádem. My jsme přesvědčeni, že omezení ne vždy chovu prospívá. My jsme ale také toho názoru, že chovatel vždy a za všech okolností za svůj chov musí sám nést plnou zodpovědnost." Konec citátu. Je to jistě zajímavý názor, plně v duchu demokratického myšlení. Na druhé straně je si však třeba uvědomit, že od demokracie, pokud není správně chápána a důsledně realizována, je jen docela malý krůček k anarchii. A právě pod tímto zorným úhlem se očekává od chovatele jeho plná a uvědomělá vlastní odpovědnost. Zajímavý je i průzkum zdraví BSP, který pro holandský klub provedla "Nadace prof. Hirschfelda" již zesnulého vyníkajícího holandského zvěrolékaře- zootechnika, v letech 1998 až 1999. Na základě tohoto průzkumu došli k těmto závěrům: BSP nemají žádné zdravotní problémy, které by se daly přičíst této rase. (Toto zjištění se shoduje se závěry, které jsme mohli učinit při českém průzkumu v roce 1998). Úmrtnost BSP v Holandsku je vyšší než u jiných srovnatelných ras, což zpracovatel průzkumu přičítá vyššímu stupni příbuzenské plemenitby. Klinická forma tedy kulhání, byla zjištěna u 12.5 % psů s prokázanou dysplasií loketního kloubu a u 9.5 % psů se zjištěnou dysplasií kyčelního kloubu. Průzkum došel také k závěru, že v budoucnu bude třeba věnovat plnou pozornost plodnosti, neboť průměr narozených štěňat ve vrhu byl v Holandsku jen 6 kusů, což ve srovnání s jinými rasami stejné velikosti je podstatně nižší průměr. I ostatní referáty byly velmi zajímavé, poučné, pro nás i v tom smyslu, že bez nadsázky a při zcela kritickém a objektivním hodnocení možno konstatovat, že způsob evidence, řízení a dokumentace chovu, který zavedl a praktikuje Český klub švýcarských salašnických psů, je na úrovni, která nemá nikde obdoby a zatím nikde dosažena nebyla. Toho je třeba si vážit ale v žádném případě se nespokojovat s tím co již bylo dosaženo, ale naopak tuto činnost dále prohlubovat a rozšiřovat. Jsou k tomu dány velké možnosti, které se ale mohou naplnit jen za uvědomělé spolupráce všech našich chovatelů, ale - a to je třeba podtrhnout- i za určité mezinárodní spolupráce. V závěru všechny delegace projevily spokojenost s úrovní a prospěšností symposia s požadavkem, aby se taková setkání pravidelně opakovala. Každá delegace měla také přispět konkrétními návrhy jaká by měla být náplň a zaměření příštích symposií. Z naší strany to byl požadavek na sjednocení průzkumu zdraví, který byl shodný i s požadavkem Holandska, a návrh na uspořádání samostatné konference ke standardu BSP a jeho pokud možno jednotnou interpretaci, což požadovali i zástupci Francie a Slovinska.